Tento článek jsem se rozhodla napsat, protože vím, jaké to je, zavařit se až do stavu úzkostí. A také vím, jak to člověka dokáže frustrovat. Jak se cítí ztracený a vlastně už ani neví, kterou cestou se má vydat, aby to byla ta „správná“. Nebo se snaží plácat páté přes deváté, což ve výsledku taky nikam nevede. A jelikož se mi to v mém životě stalo ne jednou, ale hned několikrát, a dokonce mě to stálo žlučník, tak bych ráda předala své zkušenosti dál a umožnila tak vám, mým čtenářům, poučit se z mých chyb. I když vím, že osobní zkušenost je nejlepší učitel 😀

Druhý důvod, který mě motivoval k napsání tohoto článku, je to, že sama vím, jaký chaos může díky různým knihám, sociálním sítím a internetu obecně v člověku nastat. Máme denodenně k dispozici obrovské množství informací a je potřeba filtrovat, co se k nám dostane, a také vědomě nakládat s nabytými informacemi.

Teď už ale k věci…

Moje první „zavaření se“ vezmu trochu hopem, protože se chci více věnovat až tomu dalšímu.

Abych vás trochu uvedla do problému – v dospívání jsem měla poruchu příjmu potravy (o tom si povíme z pohledu celostního koučinku a terapie zase v nějakém budoucím článku :-)). V té době jsem začala různě experimentovat se stravou. Na několik let jsem se stala vegetariánkou, na několik měsíců jsem byla striktní vegan. Po operaci žlučníku v roce 2015 se ve mně cosi zlomilo a já si začala k jídlu (i svému tělu) budovat pozitivnější vztah, na kterém pracuji do teď.

Na Lanzarote v roce 2010. Bylo mi 16 let. Během půl roku jsem zhubla 20 kg a tělo postupně přestávalo správně fungovat – přestala jsem menstruovat, padaly mi vlasy a trpěla jsem na zácpy. PS: Ty pantofle mám dodnes 😀

Do té doby jsem však ležela v knížkách, videích a článcích o stravování. Knížek na toto téma jsem měla doma tak 30! Prahla jsem totiž po dokonalosti. Chtěla jsem přijít na to, co je ten „nejsprávnější“ stravovací směr na světě 😀

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že stačí být napojená na sebe (což ale většina lidí není) a poslouchat své tělo, které si samo řekne, co potřebuje, tak bych se mu vysmála – potřebovala jsem si na to holt přijít sama.

Četla jsem knihy o raw stravě, veganství, paleo stravě, makrobiotice… a díky tomu jsem uvnitř sebe zažívala obrovské rozpory! Ještě aby ne, když vám v jedné knížce řeknou, že maso vás zabije, a ve druhé, že maso je pro vás přirozený zdroj bílkovin a je v pořádku jíst ho na denní bázi.

Takto např. vypadala moje večeře ještě v roce 2014 – tofu s dušenou mrkví. Dnes mi není jasné, jak jsem na tom mohla přežít 😀

Pamatuji si dodnes tu paniku, když jsem si měla objednat jídlo v restauraci. Většinou jsem skončila u nějakého salátu. Byla jsem ale ve fázi, kdy už bylo jedno, co jím. Měla jsem strach z jídla. Ať jsem si dala cokoli, vždy na tom bylo něco „špatně“.  Moje zavařená hlava a vnitřní rozpory způsobily, že mě břicho bolelo, ať jsem snědla cokoli.

Musím říct, že díky téměř 10letému samostudiu výživy, několika kurzům celostního přístupu ke stravování, a hokusech pokusech na vlastním těle, se považuji v tomto oboru za téměř odborníka 😀 Nicméně není to směr, kterým jsem se nakonec rozhodla vydat.

Pojďme tuto kapitolu pro zatím uzavřít. Výživa totiž není to, na co se tu chci dnes zaměřit. Věřím ale, že někteří z vás také řešíte stravování, ať už z jakéhokoli úhlu pohledu, proto vám tu ještě předám pár mých uvědomění a kroků, které mi v tomto směru pomohly:

• vypnout vnější zdroje informací a zaměřit se na své tělo
• pozorovat, jaká konkrétní jídla mi (ne)dělají dobře
• pozorovat, co mi nejvíce chutná, a zkoušet a hrát si i s novými základními surovinami
• neexistuje univerzální návod, jak jíst „správně“, protože jsme každý jiný a každé tělo potřebuje něco jiného
• dieta není cesta k dlouhodobé spokojenosti se svým tělem ani ke zdraví – k tomu je zapotřebí celostní přístup, odhalení vnitřních sabotéru, a následná změna životního stylu (což je důvod, proč lidé často volí zkratky ve formě diet)

A přestože neexistuje univerzální pravda a definice toho, co je „správná strava“, tak na základě svých zkušeností jsem došla k závěru, že pro mě je to strava, která je:

• ze základních čerstvých surovin
• jednoduchá, ale pestrá
• převážně bezmasá, ale s dostatečným množstvím bílkovin a tuků

Jednoduché? Naprosto!

Pokud máte v sobě vzorec, který jsem měla dříve já, že „Jednoduché není hodnotné“, a díky kterému se snažíte ve všem hledat složitosti, tak doporučuji si ho opravit, dost vám to totiž usnadní život 😀

Pojďme se přesunout do oblasti osobního rozvoje

Můj příběh o tom, jak jsem se na jaře 2021 probudila, máte k dispozici zde, proto nebudu plýtvat řádky v tomto článku, a půjdu opět rovnou k věci.

Pokud se zajímáte o osobní rozvoj, pravděpodobně sledujete na sociálních sítích různé osobnosti, které se mu věnují v různých oblastech, různými způsoby, přístupy, metodami atd. Jejich myšlenky s vámi rezonují, říkáte si „Jo, to je přesně ono, co jsem potřeboval/a dnes slyšet“. Každou chvíli někdo vydá nějaký online minikurz zdarma, pořádá webinář apod. a vy máte pocit, že o to rozhodně nemůžete přijít. Máte skoro až strach, aby vám něco neuteklo. Abyste náhodou nepřišli o nějakou novou informaci, díky které by váš růst mohl být třeba rychlejší nebo snazší…

Jak to vím? Protože nemluvím o vás, ale o sobě ještě před několika týdny!!!

Informace mají smysl, ALE…

Ještě než jsem na sobě začala SKUTEČNĚ pracovat, tedy na jaře 2021 měnit své vnitřní nastavení za pomoci celostního koučinku, a dělat i akční kroky z komfortní zóny, měla jsem pocit, jak ohromně se věnuji osobnímu rozvoji. Kolik knížek a teorie já měla načteno!! 😀 (Vidíte tu podobnost s výživou?)

Je super zajímat se o něco, co nám může pomoci změnit život, ale TEORIE NÁS NESPASÍ. Dojdeme brzy do bodu, kdy potřebujeme začít tu teorii uvádět do praxe, ale v tuhle chvíli se většina lidí lekne, zařadí zpátečku se slovy „Ještě nevím dost, abych mohl/a začít dělat změny“ a začne prokrastinovat tím, že si koupí nějakou další knížku či online kurz, pustí si další video na YT nebo poslechne další podcast s pocitem, že pro sebe dělá to nejlepší.

Tohle se většinou děje podvědomě, proto může chvíli trvat (nebo klidně i desítky let), než si člověk uvědomí, že se reálně vlastně nikam neposouvá!

Já za všechny možné online kurzy zaměřené na osobní rozvoj vyhodila desetitisíce korun! Pamatuji si doby, a není tomu zas tak dávno, kdy jsem měla koupené třeba 4 kurzy najednou, a byla jsem v totálním tlaku na sebe a v panice, že je nestíhám. Sotva jsem stíhala zpracovávat informace, a už vůbec jsem je nezvládala integrovat do života. To znamená, že zůstaly opět jen na teoretické úrovni a skutek utek.

Místo abych se zaměřila na jeden kurz, jeden směr, jednu cestu, jeden způsob… chtěla jsem urvat všechno najednou a opět jsem se uvařila.

Jasně. Když nám v životě není dobře, chceme rychle něco změnit, a tak často sázíme na vícero karet, a doufáme, že alespoň nějaká z nich pomůže. Já už ale dnes vím, že je to jen ztráta času, energie a peněz.

Když jsem si uvědomila, že toto dělám, začala jsem se zabývat svým vnitřním nastavením a motivy, které mě vedou k tomu opakovat stále znovu ty samé chyby. A na základě toho, co jsem v sobě odhalila, jsem dala dohromady několik následujících bodů, které vám mohou pomoci uvědomit si své vlastní motivy a včas je zastavit, abyste se také úplně nezavařili a nevyšťavili, a naopak abyste se mohli začít efektivně posouvat.

Nejčastější příčiny toho, proč tříštíme pozornost a energii:

• Hledáme zkratky a snažíme se uspíšit přirozený chod věcí
  • Chceme všechno hned. Nerespektujeme přirozenou cestu růstu krůček po krůčku. Nevidíme, co už jsme na své cestě dokázali. Vidíme jen to, co ještě není “hotovo”, a snažíme se to urvat rychle a najednou.
• Máme strach dělat kroky z komfortní zóny
  • Paralyzující nejistota a strach z nového. Strach z odsouzení od druhých. Negativní scénáře v naší hlavě.
• Máme strach podívat se do sebe
  • Strach přiznat si své životní omyly, chyby, selhání. Raději ze sebe děláme oběť a ukazujeme prstem na ostatní. Strach převzít odpovědnost za svůj život.
• Máme strach z neúspěchu
  • Strach dělat chyby. Chyba je pro nás důkaz, že jsme k ničemu, místo důkaz našeho růstu.
• Nemáme důvěru v sebe
  • Nevěříme, že opravdu můžete ve svém životě něco změnit a tak vkládáme důvěru (a zodpovědnost) na vnější zdroje. Jsme pak bez-mocní. A často ne-mocní.
• Jednoduché pro nás není hodnotné
  • Snažíme se všemožně kombinovat různé postupy a principy, protože máme pocit, že jen to složité nám přinese výsledky. A ono je to přesně naopak.

Hej hej, nebyla jsem jiná!!

Měla jsem pocit, že když vynechám tenhle a tamten kurz, a nepřihlásím se na tenhle a tůten 3denní minikurz zdarma, že mi něco uteče! Že potřebuju ještě další informace a teorii, abych mohla začít dělat změny. 

Jenže ony mi právě že utíkaly ty změny jako takové, a tím vlastně i život, který jsem chtěla žít. Nasáváním teorie ve své komfortní zóně jsem nevědomky odkládala vnitřní práci na sobě a výstupy z komfortní zóny, které bylo zapotřebí ke svému růstu dělat.

Nasávání informací není růst. A zároveň jen vnitřní práce na sobě nestačí! Postupem času přestává jen vnitřní práce na sobě stačit. Čím dál člověk jde, tím více musí zvedat zadek a jít do akce. 

Zároveň jsem nedůvěřovala! Nedůvěřovala jsem sobě, že zvládnu změnit svůj život. A částečně jsem nedůvěřovala ani tomu, že méně je více, a že právě ta cesta, kterou jsem si vybrala, mi dá vše, co potřebuji.

Jenže mi to začalo pomalu docházet. To, že jen prokrastinuju, protože se bojím. To, že chci všechno hned. To, že nevidím, co už jsem dokázala. A to, že MÉNĚ JE OPRAVDU VÍCE a že V JEDNODUCHOSTI JE SÍLA!

A tak jsem se na sebe zdravě na.rala a pěkně se na to vy.rala 😀

Eliminovala jsem vnější zdroje a zaměřila se zpět na sebe a do sebe. PROTOŽE VÍM, ŽE JÁ SAMA JSEM TÍM ZDROJEM! Zdrojem motivace, inspirace a změn ve svém životě. Zdrojem bloků, limitů a toho, co mám i nemám. I zdrojem případných negativních myšlenek, pocitů a situací, která si v životě ještě čas od času tvořím.

Spolupracuji s kolegyněmi – koučkami z Life Academy, se kterými si navzájem pomáháme tyhle příčiny a zdroje v sobě nacházet a měnit. Ať už jde o sebehodnotu, partnerství nebo hojnost. Nepotřebuji k tomu milion kurzů. Stačí mi JEDNA CESTA S KOMPLEXNÍM A CELOSTNÍM PŘÍSTUPEM.

Tým kouček Life Academy s naší mentorkou Lucií Königovou.

Princip je totiž ve všech životních oblastech stejný = vy jste zdrojem všeho ve svém životě, takže se podívejte do sebe, proč nemáte, co chcete, nebo máte, co nechcete, a začněte na tom pracovat. Pěkně od sebe. Zevnitř ven. Z nehmoty do hmoty. 

 Zní to jednoduše? Možná až moc. Ale jak už jsem psala, V JEDNODUCHOSTI JE SÍLA! 

Jakmile jsem přestala tříštit pozornost a energii, začala jsem se posouvat velmi rychle. Za poslední týdny jsem transformovala svůj život ve všech jeho oblastech a posunula se na vyšší level. Nejvíce cítím svůj posun v oblasti partnerství, podnikání a vztahu k sobě.

Ale rozhodně moje práce na sobě nekončí! Neskutečně si užívám tu cestu postupného růstu a jsem zvědavá, kam až mě dovede!

Akční krok pro vás:

Zastavte se a zvědomte si, zda se vás některé z těch strachů, o kterých v článku mluvím, netýkají (doporučuji vše si zapsat).

Uvědomte si, kam jde vaše pozornost a energie a zda se vám i vrací a dává vám smysl ji nadále tímto směrem vysílat.

Chcete se také v životě posunout a docílit trvalých změn? Teorie je vám jasná, ale s praxí potřebujete pomoci? Nechcete se už točit na místě? Jsem tu pro vás!