Celý život jsem jela na nevědomého autopila a byla jsem sama od sebe úplně odpojená. Netušila jsem, kdo jsem, ani co chci. Vůbec jsem neuměla vnímat sama sebe.

Moje vnitřní prázdno jsem si neuměla zdravě dosytit sama, a tak jsem si ho nezdravě dosycovala z venku přes ostatní. Byla jsem doslova ZÁVISLÁ na uznání druhých, skrze které jsem se alespoň na chvilku cítila lépe. Sama za sebe jsem se ale cítila jako nikdo. Svou hodnotu jsem neviděla a vůbec jsem si nevěřila, i když jsem na venek působila sebevědomě.

Měla jsem pocit, že mi všichni ubližují a já jsem jen bezmocná oběť, které se to děje. Bylo to pro mě tehdy jednodušší, než se podívat do sebe a řešit, proč ve mně různé situace spouští tak hrozné pocity. Ani jsem to nemohla umět, protože mě to nikdo nenaučil. Ve svém okolí jsem tenhle způsob vědomé práce se sebou u nikoho neviděla.

Byla jsem snadno zmanipulovatelná a každému jsem se přizpůsobovala tak, abych byla přesně taková, jakou mě on chtěl mít. Zkrátka HODNÁ HOLČIČKA. Vůbec jsem nedokázala být sama sebou – protože taková jsem se cítila jako nic.

Díky mé závislosti na pochvale a uznání zvenčí jsem se snažila PLNIT OČEKÁVÁNÍ DRUHÝCH, aby přišla láska a potvrzení, že jsem dost. Pozornost, pochvala a přijetí od druhých byla pro mě droga, a tak jsem si chodila pro další a další dávku bez ohledu na své hranice – ty jsem měla doslova nulové (dokonce jsem ani netušila, že nějaké mám mít).

Všechno jsem si brala hrozně osobně. Kritiku jsem absolutně nezvládala, i když byla konstruktivní. Často ve mně vzbuzovala velkou ukřivděnost a vztek na druhé. A také naprostý pocit méněcennosti a selhání. Tolik mě to uvnitř bolelo, ale nedokázala jsem si to připustit, pojmenovat a začít řešit. Nebyla jsem zkrátka vůbec připravená převzít za sebe a svůj život jakoukoli odpovědnost.

A tak jsem utíkala celý život. Vždy, když jsem odstranila vnější spouštěč, krátkodobě se mi ulevilo, jenže pak se mé pocity a situace začaly opakovat a já jsem se cítila jako v bludném kruhu. Nechápala jsem, že abych problém trvale vyřešila, musím na něm začít pracovat zevnitř.

Vnější dávkovače mé hodnoty zmizely. Najednou jsem nebyla výkonný zaměstnanec ani oblíbená taneční lektorka. Najednou jsem byla jen ALČA = NIKDO. Poprvé v životě jsem se setkala tváří v tvář svému vnitřnímu peklu. Rozjely se mi úzkosti a já jsem pochopila, že ať už budu jakkoli utíkat, před sebou a svými vnitřními démony utéct nemůžu. Začala jsem si uvědomovat, jaké šílenosti jsem si v životě tvořila. Měla jsem obrovské pocity viny.  

Byla jsem ztracená a měla jsem chuť se na všechno vy**at. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Depresivní nálady se staly součástí každého mého dne. Netušila jsem, co se sebou ani jak z toho ven, ale věděla jsem, že to musím začít nějak řešit. 

Věděla jsem, že sama to nezvládnu. Potřebovala jsem pomoct vyčistit a zahojit všechny ty krvácející rány, uklidit si v sobě a naučit se, jak si v sobě udržovat pořádek a čisto, jak se sebou pracovat a nepadat tak zpátky do toho nefunkčního autopilota, na kterého jsem celý život fungovala.

A tak jsem na jaře 2021 podala přihlášku do Školy koučů pod vedením Lucie Konigové. Mým cílem bylo pomoci sobě, a to se skutečně stalo. Našla jsem cestu, jak na sobě pracovat a mít reálné výsledky a změny ve svém životě a v tom, jak se cítím a jak ho prožívám. Intenzivně jsem několik měsíců spolupracovala s koučkou, která mi pomáhala otevírat mé podvědomí a přepisovat nefunkční vzorce, čistit mou minulost, a zároveň jsem si postupně osvojovala nové návyky a nástroje pro sebekoučink.

Díky celostnímu terapeutickému koučinku jsem postupně začala nacházet sebe sama a otevírat své srdce sobě, druhým i životu. Převzala jsem zodpovědnost za to, co si v životě tvořím a jak se cítím. Začala jsem si vážit sama sebe. Přestala jsem utíkat. Už nemám potřebu plnit něčí očekávání - naopak dělám věci tak, aby bylo dobře mně. Přirozeně vnímám své pocity, potřeby a hranice, a nemám strach si je nastavit. Moje vnitřní prázdno se postupně naplňuje.

Osvobodila jsem se od své tíživé minulosti a to mi umožnilo tvořit svůj život tady a teď více v souladu se sebou. Odložila jsem nánosy nefunkčních podvědomých vzorců, které mě stahovaly. Osvobodila jsem se. 

Na co jsem u sebe opravdu hrdá je schopnost sebereflexe, kterou jsem si osvojila. Někdy to bolí, ale život je díky ní a vědomému přístupu mnohem jednodušší 🙂 

Škola koučů mi zároveň ukázala i cestu, kterou se mám vydat profesně, a tak jsem po jejím úspěšném ukončení navázala ještě několikaměsíčním nástavbovým programem, v průběhu kterého jsem začala mít své první klienty, kterým jsem mohla pomáhat díky všem svým odžitým zkušenostem a jedinečnému know-how, které mi Life Academy předala. Nakonec jsem působila jako koučka a průvodkyně v Life Academy 2,5 roku, kde jsem na sobě i já neustále pracovala v rámci intenzivních interních koučinků, mentorinků, supervizí a internímu vzdělávání. 

Nyní si jdu svou vlastní cestou, která mi dává ten největší smysl. Cestou rovnováhy. Cestou, na které propojuji mysl, tělo i duši. Cestou, na které sama uplatňuji a zároveň předávám všechny své znalosti, dovednosti, odžité zkušenosti a své talenty. Vše, co jsem se v průběhu posledních 15 let naučila o těle a pohybu, (sebe)koučinku a vědomé práci se svou vlastní myslí.

Co jsem zvládla já můžete zvládnout i vy.

Co pomáhá mně může pomoci i vám.

Vaše Alča