Opice nebo slon aneb Co nás (ne)měli naučit ve škole

S klientkou Terezou jsme na konzultaci řešily, že se bojí dělat chyby a zároveň vždy, když něco udělá, snaží se na tom hledat nedokonalosti, co je špatně a co je ještě potřeba zlepšit. Neumí se pořádně pochválit, protože nevidí to, co se jí povedlo, co zvládla, ale naopak to, co jí ještě chybí k pomyslné „dokonalosti“.

Hledání souvislostí a příčin

Šly jsme spolu po časové ose do její minulosti, abychom zjistily, kdy u ní toto nastavení vzniklo. Společně jsme zjistily, že vzniklo už v době, kdy chodila na základní školu. Velkou roli v tom sehrály AUTORITY – rodiče a učitelé.

Tereza byla hodná a snaživá žačka. Jenže když dostala z nějakého předmětu horší známku, učitelé poukazovali na její chyby před celou třídou, srovnávali ji s těmi „šikovnějšími“ a ona se cítila poníženě a že je špatná, když to pokazila, a měla pocit, že se málo snažila. Rodiče k ní měli podobný přístup jako učitelé.

A tady přichází největší problém…

Když jí některé předměty šly a bavily (čeština, přírodopis, tělocvik), bylo to bráno jako automatické a tedy nepodstatné, méně důležité pro ostatní a že není třeba tomu věnovat pozornost.

Naopak co jí nebavilo a tolik nešlo (matematika, fyzika), tam byl kladen velký důraz na to, že by tomu měla věnovat více pozornosti, aby se zlepšila.

Možná to vnímáte stejně…

Ve škole i doma nás totiž učili, že:

• za chybu přijde trest
• chyba je špatná
• co mi jde snadno a baví mě není pro druhého dost dobré
• měl/a bych se soustředit hlavně na to, co mi nejde, a měla bych se v tom zlepšit
• musím být dobrý/á ve všem!!!

… tedy vlastně výborný/á, protože „dobrý“ je za 3.

Vtloukli nám do hlavy, že naše SILNÉ STRÁNKY, tedy to, co nám jde samo, automaticky, co nás baví, co máme rádi a co je „to naše“, nemá hodnotu.

A zároveň co nám nejde, nebaví nás, nedává nám to smysl – tedy to, co jsou naše SLABÉ STRÁNKY, na to bychom měli klást důraz, vyvinout úsilí a snažit se v tom zlepšovat, mít jedničky.

Došli jsme tedy k poznání, že mít slabé stránky je špatné a že musíme umět všechno.

V životě se nám pak děje přesně to, co mojí klientce:

• bojíme se dělat chyby
• když nám něco nejde, ideálně ihned, cítíme se špatně a chceme se to naučit, ať už je to „to naše“ nebo ne
• nepřijímáme sami sebe
• prahneme po nedosažitelné dokonalosti
• snažíme se zavděčit ostatním
• hledáme na sobě nedokonalosti, místo abychom viděli hodnotu v tom, co nás baví a jde nám
• porovnáváme se s ostatními a soupeříme
• snažíme se být dobří ve všem

Někomu jde něco lépe, a co mu jde hůř umí lépe zase někdo jiný. Je to tak naprosto v pořádku a přirozené. Dokonce bych řekla, že i žádoucí! Dovedete si představit společnost, kde by všichni uměli všechno?!?

A ještě pár slov k porovnávání se s ostatními

Taky byste porovnávali slona a opici v tom, jak dobře umí lézt na strom? A když by to slonovi nešlo, nutili byste ho, aby se to teda koukal naučit a pořádně trénoval?? 🙂

Asi ne, že…

Protože pravá podstata slona není umět lézt na stromy jako opice! To ale neznamená, že je to špatně!

Slon není špatným slonem, když neumí vylézt na strom, a opice není špatnou opicí, když neumí zvednout těžkou kládu.

Prostě to není jejich podstata.

Nesnažte se tedy dělat ze sebe opici, pokud jste slon.

Jak z toho ven?

Zdravé sebevědomí není o tom, že umíme dělat všechno, ale to, že SEBE DOBŘE ZNÁME.

Poznejte, jaké jsou vaše silné stránky a ty podporujte a rozvíjejte. Poznejte, jaké jsou vaše slabé stránky, a ty v první řadě přijměte jako svou součást. Toto je podstata sebe-vědomí.

Nebojte se i říct si o pomoc, pokud cítíte, že se v sobě nedokážete vyznat, nebo že vám vaše podvědomí nedovolí toto přijmout jako novou pravdu a žít ji.

Už nejsme ve škole a je teď na každém z nás, zda si to staré a negativní nastavení v sobě necháme, nebo zda se rozhodneme ho opravit a vytvořit to pozitivní.

A pokud nevíte, jak na to, jsem tu pro vás.