Dlouho to vypadalo, že můj život nemá chybu. Ale uvnitř jsem se pomalu ztrácela. Až když se svět ztišil, začala jsem slyšet pravdu, kterou jsem v sobě roky přehlušovala.
To, co tehdy bolelo nejvíc, se nakonec stalo začátkem.
Tohle je moje cesta zpátky k sobě – a k životu, který je opravdu můj.
Jsem žena, která díky hluboké práci na sobě a postupnému uzdravování vztahu k sobě samé znovu našla směr, smysl a klid.
V průběhu let se proměnilo nejen mé vnitřní nastavení, ale i celý můj život – vztahy, práce, každodennost. Dnes tvořím a žiju způsobem, který mi dává smysl, a jdu cestou, která je opravdu moje.
Doprovázím ženy, které se chtějí vrátit k sobě – ne k tomu, jaké mají být, ale k tomu, kým doopravdy jsou.
K práci, kterou dnes dělám, mě přivedla moje vlastní cesta.
Na jaře 2021 jsem poprvé usedla do koučinkového křesla jako klientka. Byla jsem vyčerpaná, ztracená ve starých vzorcích, odpojená od sebe a sevřená v roli, která už mi dávno nesloužila. Nevěděla jsem, kdo vlastně jsem – jen že takhle už žít nechci.
Dlouho jsem to ani nevnímala, ale většinu života jsem fungovala na autopilota.
Odpojená od sebe, přizpůsobená okolí, ztracená v cizích očekáváních. Nevěděla jsem, kdo jsem, co potřebuji, co cítím. Byla jsem naučená být „ta hodná“, snažit se zapadnout, nezklamat. Hledala jsem potvrzení zvenčí, závislá na uznání, které mi na chvíli přineslo pocit, že jsem v pořádku. Ale uvnitř se nic nezacelilo. Prázdno tam zůstávalo – a časem rostlo.
Navzdory tomu, jak jsem působila navenek, jsem si v hloubi nevěřila. Hodnotu jsem si dokazovala výkonem, sexualitou nebo tím, že jsem potlačila samu sebe, jen abych vyhověla druhým. Jen aby mě měli rádi. Jen abych nezůstala sama.
Ten autopilot a odpojení od sebe mi tehdy vlastně pomohly přežít.
Byl to způsob, jak zvládnout život, který byl často příliš. Jak unést tlak, bolest, nepochopení. Dnes už vím, že to byla moje ochrana. A zároveň vím, že to není způsob, jak opravdu žít.
Hranice? Ty jsem tehdy neměla.
Neexistovaly – ani na úrovni těla, ani v mé duši. Říct „ne“ pro mě znamenalo riskovat odmítnutí. A bez pochvaly, bez uznání, jsem si připadala jako nic.
O svých potřebách jsem nemluvila. Bála jsem se konfliktu, a tak jsem raději mlčela – i když to ve mně vřelo. Jen abych „nezpůsobila problém“. Jen aby byl klid.
Ten klid mě ale nakonec stál hodně. Skončila jsem v sanitce s panickou atakou a tehdy jsem si poprvé přiznala, že takhle už to dál nejde.
A když jsem už opravdu nemohla, místo zdravého vyjádření jsem prostě utekla – zraněná, vyčerpaná, naštvaná a ukřivděná.
Jenže mé strachy, nejistoty a hluboce zakořeněné vzorce utíkaly se mnou.
A tak se opakovaly stejné situace. Stejné typy vztahů. Stejné pocity zklamání a vnitřního prázdna. Nedocházelo mi, že změna, kterou hledám, není tam venku. Že začíná uvnitř – v tom, jak se vztahuju sama k sobě.
To, co v sobě nosíme, se vždy nějakým způsobem zrcadlí i v našem životě.
A před sebou samou stejně nikdy neutečeme.
Všechny mé útěky skončily ve chvíli, kdy přišla doba covidových lockdownů.
Vnější svět se zastavil – a já už neměla kam utéct. Poprvé jsem zůstala sama se sebou. A právě to se stalo začátkem skutečné změny.
Svět kolem mě se ztišil – a poprvé jsem začala slyšet sama sebe.
Už jsem nebyla výkonná zaměstnankyně ani oblíbená taneční lektorka. Najednou jsem byla jen já. A nevěděla jsem, kdo to vlastně je. Ocitla jsem se tváří v tvář něčemu, co jsem do té doby nikdy nechtěla vidět – svému vnitřnímu chaosu, bolesti, prázdnotě.
Přišly silné úzkosti, panické ataky, pocity selhání, viny, lítosti, beznaděje i hluboké méněcennosti.
Byla jsem psychicky i fyzicky na dně. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Měla jsem strach, že je něco vážně špatně – že mám nějakou nemoc, nebo že se zhroutím. Úzkosti se postupně staly každodenní součástí života, objevovaly se i depresivní stavy.
Nevěděla jsem, co se sebou. Ale věděla jsem jedno: že to musím začít řešit. Protože jinak mě to pohltí.
Měla jsem přečteno nespočet knih o seberozvoji, ale zůstávaly jen v hlavě.
Byla to teorie – zajímavá, logická, do určité míry i uklidňující. Jenže reálnou změnu do mého života nepřinesla. Nedokázala jsem to, co jsem si přečetla, žít. A právě tam jsem začala chápat, že samotné vědění nestačí.
Tehdy jsem se dostala ke své první koučce – a následně i do školy koučů.
Poprvé v životě jsem zažila, jaké to je být slyšena bez posuzování, bez rad, bez tlaku na výkon. Mohla jsem říct cokoli – a i to „nejhorší“ bylo přijato s klidem a respektem.
Postupně jsem začala pracovat na všech oblastech svého života. Staré vzorce se bortily jako domeček z karet. Bylo to bolestivé, ale nezbytné. Právě díky tomu jsem mohla začít stavět nový základ sebe sama – pevnější, pravdivější a opravdu můj.
Seberozvoj se stal přirozenou součástí mého života.
Prošla jsem různými přístupy, i těmi velmi alternativními. A přesto to byl až celostní terapeutický koučink, co mi přinesl skutečné změny. Nejen úlevu, ale i hlubší pochopení, ukotvení a schopnost žít jinak.
Díky této zkušenosti ke mně postupně přišlo i mé poslání – být bezpečným prostorem pro druhé.
Dnes provázím ženy (a občas i muže), kteří se nacházejí v podobném bodě, v jakém jsem kdysi byla já. A podporuji je na jejich cestě zpět k sobě.
Věřím, že skutečná změna začíná uvnitř – ve chvíli, kdy se rozhodneme přestat utíkat a začneme se opravdu dívat. Když dovolíme sami sobě být pravdiví, zranitelní a zároveň silní. Nedávám návody. Nevytahuji z problémů. Ale držím prostor. Naslouchám. A citlivě doprovázím na cestě, která není snadná – ale je osvobozující.
Klid nepřichází z toho, co se děje venku – ale z toho, jak se k sobě začneme vztahovat uvnitř.
Co mě formovalo
aneb proč dělám to, co dělám – a odkud čerpám
Moje práce stojí na osobní zkušenosti, hlubokém ponoru do vlastního procesu i na letech vzdělávání, praxe a spolupráce s lidmi, kteří mě vedli k pravdivosti a zodpovědnosti.
Vzdělání a zkušenosti
Více než 15 let se věnuji celostnímu přístupu ke zdraví, psychice, neurovědě, biohackingu a vědomému životnímu stylu.
Mám 9 let zkušeností ve vzdělávání dospělých – včetně lektorování, vedení skupin i individuální podpory.
Absolvovala jsem školu celostního koučinku (akreditace MŠMT) a nástavbový sebezkušenostní program.
2,5 roku jsem se intenzivně věnovala osobnímu rozvoji v rámci interních koučinků a sebezkušeností v LIfe Academy.
V letech 2021 – 2024 jsem spolupracovala s Life Academy – účastnila jsem se pravidelného vzdělávání, interních supervizí a aktivně koučovala v jejich týmu.
Mám za sebou více než 1000 hodin sezení s klienty.
Osobní cesta, která mě formovala
Prošla jsem si poruchou příjmu potravy v dospívání, a postupně si vytvořila zdravý vztah k tělu i jídlu.
Odešla jsem z dvanáctiletého toxického vztahu, kde jsem byla emocionálně závislá a neznala své hranice.
Žiju s úzkostnou a panickou poruchou – a učím se, jak s citlivostí žít vědomě a bez tlaku.
Opustila jsem jistoty zaměstnání a vydala se na cestu podnikání, která je dnes mou svobodnou volbou.
